První písemná zmínka o Mukařovu je z roku 1352. Jeho vznik i vznik vsí Borovice a Vicmanova, které jsou součástí Mukařova, souvisí s prováděnou kolonizací nedalekého cisterciáckého kláštera. Klášter byl první vrchností zmíněných vsí. Jejich další osudy byly úzce spjaty s klášterským, později mnichovohradišťským panstvím. V roce 1938, po odstoupení pohraničí, se Mukařov i Vicmanov staly pohraničními vesnicemi. 

Kostel svatého Vavřince v Mukařově se skládá z lodi z počátku 18. století, která nese již barokní rysy. Ta byla postavena na místě původní lodi dřevěné. Gotický presbytář je ještě ze 14. století a patří mezi nejstarší v okolí. Loď je dlouhá 17 a široká 7,4 metrů a byla obnovena po požáru 28. června 1866. Zákristie byla vybudována současně s lodí k severní části presbytáře. Věž kostel nemá, pouze uprostřed střechy je menší věžička pro zvon. I když byla v posledních letech opravena střecha, na opravu stále čeká fasáda kostela i interiér. Jižně od kostela je přízemní roubená fara s valbovou střechou z 2. poloviny 18. století. 

V Mukařově, Borovici i Vicmanově se dodnes dochovalo značné množství památek lidové architektury. Mukařov i Vicmanov se může pochlubit starodávnou návsí. Borovice zase tím, že se zde v roce 1847 narodil Josef Dürich, poslanec vídeňského parlamentu. Dürich působil za I. světové války v emigraci, byl místopředsedou Československé národní rady v Paříži. Má tak velké zásluhy na vzniku samostatného Československa. Za naši samostatnost položil život legionář Jaroslav Šverma z Vicmanova, který padl v roce 1918 na Urale. 

Malebné domky posazené do kouzelné krajiny v údolí Zábrdky jsou důvodem toho, že se Mukařov, Borovice i Vicmanov stávají stále více cílem mnoha výletníků.

Ze starého inventáře kostela se zachovaly 2 dřevěné barokní sochy sv. Fabiána a sv. Šebastiána.

Ve věžičce kostela jsou dva zvony 80 a 40 kg, které ulil zvonař Karel Paul v České Lípě v roce 1848. V kostele jsou ještě 2 menší zvony 30 a 25 kg z roku 1870 (nevím, jestli nebyly některé rekvírovány za války).