První
písemná zmínka o Mukařovu je z roku 1352. Jeho vznik i vznik vsí
Borovice a Vicmanova, které jsou součástí Mukařova, souvisí
s prováděnou kolonizací nedalekého cisterciáckého kláštera. Klášter
byl první vrchností zmíněných vsí. Jejich další osudy byly úzce spjaty
s klášterským, později mnichovohradišťským panstvím. V roce 1938, po
odstoupení pohraničí, se Mukařov i Vicmanov staly pohraničními
vesnicemi.
Kostel svatého Vavřince v Mukařově se skládá z lodi z počátku
18. století, která nese již barokní rysy. Ta byla postavena na místě
původní lodi dřevěné. Gotický presbytář je ještě ze 14. století a
patří mezi nejstarší v okolí. Loď je dlouhá 17 a široká 7,4 metrů a
byla obnovena po požáru 28. června 1866. Zákristie byla vybudována
současně s lodí k severní části presbytáře. Věž kostel nemá, pouze
uprostřed střechy je menší věžička pro zvon. I když byla v posledních
letech opravena střecha, na opravu stále čeká fasáda kostela i interiér.
Jižně od kostela je přízemní roubená fara s valbovou střechou
z 2. poloviny 18. století.
V Mukařově, Borovici i Vicmanově se dodnes dochovalo značné množství
památek lidové architektury. Mukařov i Vicmanov se může pochlubit
starodávnou návsí. Borovice zase tím, že se zde v roce 1847 narodil Josef
Dürich, poslanec vídeňského parlamentu. Dürich působil za I. světové
války v emigraci, byl místopředsedou Československé národní rady
v Paříži. Má tak velké zásluhy na vzniku samostatného Československa.
Za naši samostatnost položil život legionář Jaroslav Šverma z Vicmanova,
který padl v roce 1918 na Urale.
Malebné domky posazené do kouzelné krajiny v údolí Zábrdky jsou důvodem
toho, že se Mukařov, Borovice i Vicmanov stávají stále více cílem mnoha
výletníků.
