První
písemná zmínka o Mukařovu je z roku 1352. Jeho vznik i vznik vsí
Borovice a Vicmanova, které jsou součástí Mukařova, souvisí
s prováděnou kolonizací nedalekého cisterciáckého kláštera. Klášter
byl první vrchností zmíněných vsí. Jejich další osudy byly úzce spjaty
s klášterským, později mnichovohradišťským panstvím. V roce 1938, po
odstoupení pohraničí, se Mukařov i Vicmanov staly pohraničními
vesnicemi.
V Mukařově, Borovici i Vicmanově se dodnes dochovalo značné množství
památek lidové architektury. Mukařov i Vicmanov se může pochlubit
starodávnou návsí. Kostel svatého Vavřince
v Mukařově se skládá z lodi z počátku 18. století, která nese již
barokní rysy. Ta byla postavena na místě původní lodi dřevěné. Gotický
presbytář je ještě ze 14. století a patří mezi nejstarší v okolí.
Loď je dlouhá 17 a široká 7,4 metrů a byla obnovena po požáru
28. června 1866. Zákristie byla vybudována současně s lodí k severní
části presbytáře. Věž kostel nemá, pouze uprostřed střechy je menší
věžička pro zvon. I když byla v posledních letech opravena střecha, na
opravu stále čeká fasáda kostela i interiér. Jižně od kostela je
přízemní roubená fara s valbovou střechou z 2. poloviny
18. století.
Borovice se
zase pochlubí tím, že se zde v roce 1847 narodil Josef Dürich, poslanec
vídeňského parlamentu. Dürich působil za I. světové války v emigraci,
byl místopředsedou Československé národní rady v Paříži. Má tak
velké zásluhy na vzniku samostatného Československa. Za naši samostatnost
položil život legionář Jaroslav Šverma z Vicmanova, který padl v roce
1918 na Urale.
Malebné
domky posazené do kouzelné krajiny v údolí Zábrdky jsou důvodem toho, že
se Mukařov, Borovice i Vicmanov stávají stále více cílem mnoha
výletníků.
